Myslivost

Dne 18.10.2013 byla konečně pravomocně uznána honitba Malé Labe Prosečné.

Tento proces uznání honitby se táhl od 15.1.2013, kdy byly podklady podány na schválení státní správě myslivosti. Důvodem toho, že to trvalo 9 měsíců bylo to, že naši sousedé se proti uznání honebního společenstva a honitby 2x odvolávali, až se rozhodnutí o uznání honitby dostalo na stůl krajského úřadu, který potvrdil rozhodnutí úřadu ve Vrchlabí a honitba byla tímto konečně uznána. Tímto rozhodnutím tedy krajský úřad potvrdil, že odvolání našich sousedů byla bezpředmětná a nesmyslná, jak bylo již na první pohled zřejmé.

Dne 21.10.2013 se nájemcem a uživatelem honitby Malé Labe Prosečné, na základě nájemní smlouvy o nájmu honitby, stala Farma Basařovi s.r.o.. Tímto došlo po více než 60 letech k narovnání vztahů, které byly komunistickou násilnou kolektivizací venkova zničeny.

K sedlákům na venkově a k obhospodařování zemědělské půdy totiž vždy patřilo i právo myslivosti. Proč? Protože jde o neoddělitelné činnosti na zemědělské půdě. Hospodář, který na zemědělské půdě pěstuje plodiny, musí mít možnost hospodařit i se zvěří a svou úrodu si účinně, neodkladně a hlavně svým rozhodnutím ochránit před zvěří, která může veškerou úrodu zničit během několika dní.

Naše farma se několik let potýká s velkými škodami od divokých prasat prakticky ve všech pěstovaných plodinách, ale i na loukách. Tyto škody dosahují každoročně i statisíce korun. V žádném případě tyto problémy nemáme sami, protože tento problém řeší prakticky všichni zemědělci v celé České republice. Problém je právě v tom, že myslivost je odtržena od zemědělství. Nechci to říkat o všech myslivcích a mysliveckých sdruženích, sami známe výjimky, kde to může fungovat, ale co víme od zemědělců z různých částí celé ČR je to všude podobné nebo stejné - dnešní myslivci berou myslivost jako svůj koníček po práci, zajímá je, aby tu zvěř v honitbě měli, aby měli co střílet. Co je zajímá jako poslední, je ochrana porostů polních plodin. Alespoň u nás to tak dosud bylo. Když jsme například zaseli nějakou plodinu, která byla potřeba pohlídat, aby prasata osivo nevyryli hned po zasetí, nebo když bylo potřeba ochránit dozrávající porosty před sklizní, muselo se volat zástupcům mysliveckého sdružení a doslova je prosit, aby si sedli na posedy a hlídali. Zpravidla jsme se setkali s odpovědí, že už střílejí dost, víc už to nejde, musejí přece chodit taky do práce, že tento týden má většina myslivců odpolední směnu v práci a nemůžou na těch posedech více sedět. Že ta prasata chodí na ta pole škodit pravděpodobně v ranních hodinách, ale to už tam myslivec být nemůže, protože musí do práce. Dalším problémem odtržené myslivosti od zemědělství je, že zemědělec se musí řídit počasím a podle počasí se rozhodne třeba až navečer, že pojede posekat louky, nebo že pojede zasít pšenici. Ale takový myslivec, který přijde o půl čtvrté z fabriky a rozhodne se, že si půjde sednout na posed, je třeba o půl osmé večer velice rozzlobený, když čeká na zvěř a náhle přijede traktor se sečkou. Takový případ se nám stal, když jsme se svým strojem přijeli na své pole a ještě než jsme začali na poli pracovat, z posedu slezl lidový myslivec, který bydlí v nedalekém městě a velice sprostě nám vynadal, co se opovažujeme, když už tam dvě hodiny čeká na zvěř, si tam jen tak přijet (na naše pole!) a překazit mu jeho vyčkávání na zvěř. A to je přesně to, že takto provozovat myslivost, která není v souladu se zemědělskou činností, dál provozovat nelze!

V loňském roce po velkých rozporech s myslivci ohledně škod působených zvěří, zejména prasaty, jsme se dohodli, že honitbu rozdělíme a oni jako myslivecké sdružení se stáhnou na druhou část rozdělené honitby, kde tolik pozemků naše farma neobhospodařuje a prý ať my zemědělci si vyzkoušíme, jaké to je uhlídat porosty před divokými prasaty. Momentálně jsme ve fázi, kterou popisujeme na začátku tohoto článku, tedy těsně po uznání honitby a na začátku provozování myslivecké činnosti. Jak se nám bude dařit problém s divočáky řešit, ještě nemůžeme tedy vědět, ale jsme přesvědčeni, že bude a lépe. Proč? Protože je to jednoduché, vrací se to do stavu, jak to bylo před rokem 1948 a tím pádem k tomu máme velké předpoklady. My do fabriky nechodíme, na svých polích jsme přece od jara do podzimu většinou od rána do večera. My vidíme sami, kde se zvěř pohybuje, kde se objevují rýpance od prasat. My víme sami jaké je počasí, na jaké pole pojedeme dnes sít žito, na jaké pole sklízet pšenici. Sami známe svůj osevní plán, tedy kam přijde jaký rok zasít která plodina. My si sami určíme, na jaký posed si večer půjde někdo z nás sednout a čekat na škodnou zvěř. Když zjistíme, že zvěř chodí škodit do nějaké plodiny nad ránem, tak tam někdo půjde hlídat nad ránem a potom se teprve půjde prospat domů a pracovat na farmu přijde až třeba v poledne. A o tom to právě je, že sám farmář si svobodně rozhodne, co je pro něho prioritní, jestli má udělanou nějakou práci na farmě, nebo raději nemá škody v pšenici.

Je to zkrátka tak, že zodpovědnost si hospodář převezme na sebe, ostatně jako v mnoha a mnoha dalších každodenních rozhodováních při jeho činnostech a nespoléhá se na druhé, že mu jeho vynaložené nemalé náklady na vypěstování plodin ochrání někdo jiný!

A když nějaké škody vzniknou? To je také docela pravděpodobné, ale potom můžeme nadávat jen sami sobe a i v této činnosti se dále zlepšovat...

Pokud máte zájem o zvěřinu, volejte na číslo 777 11 23 68.